Komunikace v rodině

Dneska si pro vás připravil článek na téma komunikace kolega Radek Šoustal, který se kromě psychoterepi věnuje také mediaci, kde z velké části řeší konflikty mezi rodiči, kteří se nemohou dohodnout na nastavení pravidel péče o děti. 

Musím přiznat, že mne lidé stále znovu a znovu dokáží překvapit při tématu vzájemné komunikace svou vynalézavostí a rafinovaností, a to ať již v tom negativním, tak zejména v pozitivním slova smyslu. Asi všichni známe scénu z filmu Kulový blesk, kdy manželé Kadlecovi (rozvedení rodiče, žijící v jednom bytě), komunikují výhradně přes svého syna Jirku. Jak už to bývá, při sledování televize se tomu zasmějeme. Když si však člověk uvědomí, že toto bývá každodenní realitou v tisících českých domácností, není to již důvod ke smíchu, ale k zamyšlení, jaké je východisko z této situace. 

Ano, partnerský konflikt vedoucí mnohdy k rozpadu vztahu, nasazuje oběma partnerům na oči klapky a mnohdy celý pohled na věc zbarví do ruda. Náhle se dostávají do modu "výhra-prohra", "já nebo ty", "život nebo smrt". A děti jsou často oběti této nefunkční komunikace, těchto bojů na bitevním poli uprostřed obýváku, ve škole, před domem. Mnohdy slýchávám od partnerů v konfliktu, že teď musí tomu druhému uškodit, aby i ten druhý poznal tu bolest, aby se "síly vyrovnaly". Prostě aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Rodiče žijící ve vzájemném konfliktu bez schopnosti konstruktivní a bezpečné komunikace už si ani neuvědomují, že se tak děje prostřednictvím hádek před dětmi, kupováním si dětí, slibováním nesplnitelného, braní si dětí ze školky nebo školy bez předchozí domluvy, odhlašováním dětí z kroužků či z lékařské péče, sdělováním dětem té "pravé pravdy" o druhém rodiči, citovým vydíráním dětí... Mohli bychom pokračovat dále a dále.

Jak jsem však již napsal, rodiče žijící v této náročné situace mě dokáží překvapit i pozitivně. Mnohdy si při společné mediaci uvědomí, jak je tyto boje vyčerpávají. Že touží po klidu zbraní, po prostoru na život s dětmi. Zkoušíme pak najít, na čem se dá vzájemná důvěra znovu stavět. Jak překlenout vyhloubené příkopy. Jak se znovu začít spolu bavit, jak nalézat postupně důvěru jeden v druhého. Když se jako nefunkční jeví osobní rozhovor, který končívá hádkou, hledáme cesty za pomoci elektronických možností (předávání si vzkazů pomocí e-mailů, SMS, sdíleného kalendáře, za předem daného a jasného formátu těchto zpráv). Žijí-li rodiče ve společné domácnosti, avšak nejsou schopni mezi sebou pronést ani slovo, osvědčují se systémy komunikace pomocí barevných lístečků na nástěnkách, ledničkách nebo na dveřích (opět za předem domluveného formátu těchto zpráv a např. s barevným odlišením jednotlivých tematických celků, jako je např. škola, domácnost, volný čas).

Jsou-li rodiče připraveni již k verbální komunikaci, je důležité začít s přípravou prostoru pro tuto komunikaci (např. domluvou, že o dětech se komunikuje jen v té a té kavárně, nebo v obýváku), se správným načasováním (domluvou znamení, že bude probíhat komunikace na téma děti - např. položením domluveného předmětu na kuchyňský stůl), s nácvikem úvodního pozdravu, odpovědi na tento pozdrav, držení se předem domluveného tématu. Začíná se od základů, staví se z malých, přesto důležitých kamenů. Zvládnou-li rodiče takto bezpečně komunikovat bez přítomností dětí, rozšiřují postupně svou komunikaci na situace v jejich přítomnosti.

Pro mnohé z nás se toto může zdát jako banální, každodenní, automatické komunikační vzorce, které si ani neuvědomujeme, ale pro mnoho rodin je právě znovuučení se těchto základních dovedností jedním z nejnáročnějších úkolů, které před nimi v životě stojí. A pozitivní výsledek není napoprvé zaručen. Avšak je třeba zkoušet dál. S vědomím, že to děláme pro děti, pro jejich vývoj v bezpečném, neohrožujícím prostředí.