O generacích, procházkách a dobrém jídle na Náplavce

Žijeme společně, doma a v práci, členové několika generací a mezigenerační rozdíly nás umí rozesmát i pořádně zamotat hlavu.

Je to tak. Potkáváme se, 6 generací, každá odlišná svými normami, hodnotami. Jaké ve zkratce jsou? Máme prababičky a pradědečky z válečné generace, která zažila nacisty, komunisty, pražské jaro i sametovou revoluci. Jejich světem pohádkových příběhů byly filmy s Oldřichem Novým a Adinou Mandlovou. Žijí ve skromnosti, o vzpomínkách, spíš o samotě. Mají rádi návštěvy svých blízkých, sami už příliš nikam nechodí. Někteří telefonují, dětem, vnoučatům. 

Máme rodiče z novorozenecky početně silné poválečné generace, Baby boomers, kteří dlouhou část svého života prožili v období normalizace. Období nařízení, omezení vzdělání, dehonestace. Jsou převážně v důchodu, a přesto mají potřebu chodit do práce, ve které někdy popisují nejistotu, nevyhovuje jim plně práce s počítačem, chybí jim uznání. Rádi šetří a podporují nejen finančně svou rodinu, děti i své rodiče. 

Generace X narozená v letech 1965 - 1980, tzv. upracovaná generace nebo také Husákovy děti, nyní nejsilněji zastoupená v zaměstnání, má tendence klást práci na první místo před osobním a rodinným životem. Rádi si mezi sebou volají a praktikují období nezřízeného pití a detoxu, rádi cestují, nejlépe někam do exotických krajů. Drtí je hypotéka. Jejich dětem chybí jejich pozornost, společně strávený čas. 

Generace Y, Mileniálové, se rádi vrací ke svým rodičům a přátelům, významný je pro ně jejich osobní život, věnují se naplnění svého volného času. Bavilo je lego, baví je cestování. Poslouchají podcasty. Chtějí pracovat z domova a mít prostě čas pro sebe. 

Generace Z je naprosto specifická souzněním a splynutím se sociálními sítěmi, s internetem, vnímají multikulturalismus jako naprosto přirozený. Sledují filmy na Netflixu, jsou genderovými odborníky, nevadí jim tolik se učit online, využívají Youtube, online testy. Hledají svou skupinu přátel. 

A roste nám generace Alfa, narozenci po roce 2015.

Často slýcháme o nedostatečné vzdělanosti, netaktnosti naší generace, posléze generace nastupující po nás; tyto postřehy a závěry však nejsou nic nového, lidstvo provázejí od doby dávné, příkladem může být následující citát proslulého filozofa:

"Naše mládež je nevychovaná, vysmívá se autoritám a nemá žádný respekt ke starcům. Naše děti dnes nevstávají, když vstoupí do místnosti kmet, odmlouvají rodičům a místo práce se vybavují. Jsou docela prostě špatní." 

Sokrates (469-399 př. Kr.)

Nebo vyjádření: "Náš svět dosáhl kritického stadia. Děti už neposlouchají rodiče. Konec světa nemůže být daleko." 

Egyptský kněz (2000 př. Kr.)

Jsem generace X, a tak by se dalo předpokládat, že se postavím na stranu starších kritiků, ale ve skutečnosti mne zaráží opakující se až nedůstojné chování starších kolegů k mladším kolegům v práci, rodičů k dětem, kdy neústupně trvají na svých pravdách, nejsou ochotní k dialogu, zesměšňují věci, které jsou pro mladší vážné. V hovoru je přerušují, kritizují jejich přátele, životní styl, priority. Skutečně musíme neustále někoho hodnotit?

Pátrání po rozdílech může být přece laskavé, zábavné a přispět k vzájemnému poznání, pochopení a porozumění. Ale neméně zábavné a příjemné se zdá být hledání něčeho společného. V mém případě funguje společná procházka. Nejlépe k vodě, která zrcadlí nebe a umí odnést spoustu nepříjemných myšlenek a pocitů, stresů, pochybností. Skvělou kombinací s procházkou je zastavení na pražské náplavce, dát si něco dobrého, aktuálně třeba tu husu, poslouchat vyprávění...pak pozbývají odlišná přesvědčení a rozdíly dramatického významu.

Pokud by Vás toto téma zajímalo ještě více nebo byste se rádi podívali do hloubky, jsme tu pro Vás.